Tuhle dobrůtku si doma k večeři dáváme docela často a o to víc ještě teď v létě, když mám přísun čerstvých rajčátek ze zahrádky. Inspirací pro mne byla doba, kdy jsem pracovala v Řecku, v jedné lepší středomořské restauraci. Dělali tam totiž podobné chlebíčky v rámci couvertu a já si je oblíbila. Nazývali je tam tenkrát bruschettou a já v té době ani moc netušila, jakou bruschettu dělají v Itálii. Takže jsem ochotně převzala název a spojila si ho s touto verzí. No a doteď doma tyto chlebíky nazýváme po našem jako bruschetta. A asi je to srdeční záležitost, ale mám je mnohem radši než klasický předkrm bruschetta známý z Itálie. Na názvu ale vlastně vůbec nezáleží. Udělejte si tyhle chlebíčky taky a uvidíte, že je to skvělá varianta rychlé teplé večeře.
Jo a ještě taková zajímavost. To je poprvé, co jsem dělala nějaké jídlo čistě a jen kvůli focení. Jak jsem psala, my si chlebíky děláme k večeři a jíme až kolem deváté večer. Tou dobou ale už není žádné světlo a tak bych nemohla udělat žádnou pěknou fotku. Takže jsem si extra porci chlebíčků připravila ještě dopoledne, abych vám mohla nabídnout i pěknou fotku ke koukání 🙂