Naše cestování po severní Itálii – 2. část

Tereza Zástěrová4.2. 20220

Po publikování prvního příspěvku z našich cest mne překvapilo mnoho pozitivních ohlasů a proseb na více takových článků. Ráda tedy pokračuji v povídaní o našem objevování severní Itálie a nebudu se už bát jít i více dopodrobna, tak snad vás to bude pořád bavit 🙂

Miláno

Naše ubytování v Bogliascu, blízko Janova jsme vybrali i z důvodu, že má dobrou strategickou polohu a do několika hodin cesty autem se nachází celkem mnoho k vidění. Dokonce tolik, že jsme to vše ani nestihli. Když už jsme byli v severní Itálii, nemohli jsme vynechat návštěvu Milána – města módy. Nevím, jestli je to dobré říkat hned na úvod, ale mne prostě Miláno zklamalo. Nevím, zda to bylo mým zkresleným očekáváním, ale město na mne působilo dost neosobně. Některé ulice byly nezvykle prázdné (ačkoliv jsme byli v centru), plno obchodů zavřených s cedulí k pronájmu či na prodej. Plno míst bylo nepříjemně šedivých…Danča z blogu Dfashion mi řekla, že ona naopak Miláno miluje. Jenže ona tam byla několik měsíců a to už má člověk dostatek času najít všechna krásná místa, užívat si příjemné lokální kavárny a seznámit se místními. My měli pouze jeden den a to navíc chvíli pršelo, takže času bylo zoufale málo.

Ale pojďme na to od začátku, i tak bylo v Miláně plno zajímavých a krásných míst. Do Milána jsme přijeli autem, ale měli jsme naplánováno, že auto odstavíme někde na okraji města a po metropoli se budeme přepravovat metrem. Podle mapy jsem jednoduše našla P+R parkoviště (na které jsme zvyklí z Prahy) hned u sjezdu z dálnice a hned u stanice metra. Parkování na celý den stálo asi 3 EUR a celodenní jízdenka na metro bylo také za velmi přijatelnou cenu. Rozhodně se to hodně vyplatí a ušetří vám to spoustu nervů při hledání parkingu a pojíždění ve městě. Metro tedy mají v Miláně skvělé. Má 4 trasy a je přehledné a jednoduché na orientaci. Všude jsou výtahy, což jsme s kočárkem velmi ocenili a povzdychli si, zda to tak někdy bude i v Praze.

První jsme samozřejmě zamířili na náměstí Piazza del Duomo, kde se nachází známý dóm (bazilika) Narození Panny Marie. Je to vskutku fenomenální a fotogenická stavba, která stojí za prohlídku i zevnitř. A co víc, můžete se nechat vyvést nahoru na střechu a kochat se krásnými výhledy. My jsme toto privilegium nechali pouze mému muži, protože čekat tu šílenou frontu u pokladem s malým dítětem bylo dost nereálné. Tak jsem to viděla alespoň z fotek a videa. Ono vám totiž stačí stát uprostřed náměstí a kochat se dalšími velkolepými stavbami a vůbec veškerým ruchem okolo. Dojem vám kazí pouze všudypřítomní nabízeči čehokoliv, kteří jsou většinou dost neodbytní. Btw. opravdu a vážně by mne zajímalo zda si prodejem drhaných náramků, které dokáže zhotovit každé druhé desetileté dítě něco dokáží vydělat.

Ale jdeme dál. Na náměstí se nachází i slavné prosklené nákupní centrum – Galleria Vittoro Emanuele (viz foto). Na první pohled je to opravdový architektonický skvost, na druhý pohled je to zlatý důl všech obchodníků se světovými modními značkami, jako je Prada, Gucci, Michael Kors a další. Přirovnala bych to jednoduše k Praze a Pařížské ulici, ale ještě hezčí a luxusnější. Když se projde nákupní galerií, dostanete se na malé náměstíčko Piazza della Scala, kde se nachází krásná socha Leonarda a Vinciho a kde nám průvodce hlásal, že stojí slavná opera La Scala. No to byl teda gól, protože na obrázcích z internetu najdete krásné fotky nasvícené budovy, která tak ale ve skutečnosti nevypadá. Řekla bych že je vlastně docela obyčejná a třeba v Janově měli mnohem krásnější divadlo. Nepopírám věhlas a kvalitu, které opera bezpochyby má, ale architektonicky nesahá českému Národnímu divadlu ani po kolena a kdybych prošla okolo, ani bych si ho nevšimla. Celkem nedaleko od opery se nachází rozsáhlá cihlová pevnost Castelo Sforzesco, kde kromě jiného najdete i velký park. Nám ale začalo pršet, takže jsme dovnitř už nešli a rychle se schovali do metra a jeli dál. Pro pořádek bych ještě dodala, že ve městě můžete vidět i slavnou fresku od Leonarda da Vinciho – Poslední večeře. My jsme ale kvůli nabitému programu a dítěti s sebou tohle zajímavé místo vynechali.

Raději jsme se frčeli podívat na novodobé architektonické zajímavosti města. Hned vedle sebe stojí mrakodrap Unicredit Tower a dva zelené věžáky plné keřů a rostlin. Mrakodrap patří společnosti Unicredit a není tedy otevřen veřejnosti, ale stačí i pohled zezdola, kde se nachází příjemné moderní náměstíčko s netradičními vodotrysky a kde si můžete sednout i na kávu – což mi jsme samozřejmě udělali 🙂 Zelené věžáky jsou jedním z nových projektů udržitelného bydlení, kdy hlavní myšlenkou je fakt, že zeleň absorbuje z ovzduší prach a nečistoty a dokáže tak ovzduší, ve kterém lidé žijí čistit. Našla jsem si, že prý na tento projekt použili přes 11 tisíc rostlin, kterými jsou osazené domy ze všech 4 světových stran.

No a naše návštěva Milána by nebyla kompletní, kdyby můj muž (milovník fotbalu) neviděl stadion AC Milán. No tak jsme se třepali metrem přes půl města jen kvůli tomu, abychom udělali pár pěkných fotek, ale on byl spokojený, takže tím pádem já taky. A k mému překvapení jsme tam takových cizinců, co jeli jen za fotkou, potkali víc 🙂

Domů jsme přijeli už za tmy, asi v půl desáté a kousek před domovem nás stihla opravdu neuvěřitelná průtrž mračen, provázená silnou bouřkou. Musím říct, že větší bouřku jsem asi nikdy nezažila. Zaparkovali jsme auto na našem parkovišti a čekali, zda se déšť přeci jen nezmírní. Ono totiž stoupat v takovém lijáku těch našich 135 schodů do apartmánu nebyla moc velká legrace. No ale déšť neslábl a my se tedy vydali na cestu, já s 13-ti kilovým dítětem na ruce. Musím vám říct, že podobný sportovní výkon už jsem dlouho nezažila. Dítě se mne drželo jak klíště a já skoro běžela po schodech nahoru. I tak jsme ale všichni dorazili nahoru mokří až na dřeň. Nebe probleskovalo a zářilo ještě dlouho do noci. Druhý den ráno znovu trochu pršelo a pak jsme se dozvěděli tu hroznou zprávu, že právě spadl janovský most. Musím vám říct, že mráz po zádech mi běhal ještě několik dní a o to víc, když jsme pak spadlý most viděli na vlastní oči….

Portofino

Ale pojďme dál…v protikladu k velkoměstu Milánu jsme si naplánovali cestu na jih do rybářské vesničky Portofino. Musím se přiznat, že do té doby jsem o tomto místě nikdy neslyšela. Jak jsme ale plánovali naše cesty, zjistili jsme, že všichni Portofino vyzdvihují do nebes a kdo nebyl v Portofinu, jako by nebyl. Dočetla jsem se dokonce, že letos zde pobývalo mnoho celebrit, např. Sarah Jesica Parker, Ben Stiller a další. Výjimečnost tohoto místa se potvrdila už cestou klikatými silničkami, kdy jsme již pár kilometrů před vesničkou potkávali jedno auto za druhým odstavená na kraji silnice a davy pěších mířících do přístavu. Posledním utvrzením, že se jedná o exkluzivní místo byl parking, za který po nás chtěli 12 EUR za 2 hodiny!! To už jsem pochopila, proč tolik lidí raději zaparkovalo kilometr daleko někde u silnice.

Jen jsme vešli do toho turistického mumraje, otevřely se před námi úzké malebné uličky s typickými domky, které však ve svém nitru ukrývaly nejluxusnější obchody se všemi modními značkami. Občas někde místo kožených kabelek nabízely předražené suvenýry a směrem k přístavu přibývalo restaurací různého zaměření, které se z příchozích snažily vytěžit zbytek peněz, který jim ještě po nákupu módních hadříků zbyl. My jsme ale byli připravení, takže jsme si na lavičce dali doma připravené toasty a pak si koupili alespoň vynikající zmrzlinu. Já jsem si jako suvenýr koupila domácí tříbarevné těstoviny a až je budu doma vařit, měla bych je připravit minimálně s krevetami nebo chobotnicí, abychom si připomněli charakter tohoto místa. Portofino je opravdu velmi malebná rybářská vesnička, kde je radost se procházet, ale od té doby, kdy davy lidí začaly psát na tripadvisor, jak je to tu skvělé, se to trochu zvrhlo a často přítomné celebrity už jenom dokonaly zkázu tím, že se z vesničky stala ždímačka peněz. No ale nechci zbytečně soudit, příležitosti vydělat si peníze se chytne logicky asi každý.

Přístav, kde původně kotvily asi jen malé bárky se změnil v přehlídku luxusních jacht za nepředstavitelné peníze…mají zde dokonce i VIP port, kudy jezdí pouze ti vyvolení. Jsem moc ráda, že jsem toto malebné místo viděla a zároveň si představuji, o kolik malebnější by bylo, kdyby zde tak viditelně neprobíhala honba za každým euro, které může z turistů vypadnout.

Na cestě z Portofina domů jsme ještě navštívili nádhernou Vilu Durazzo, respektive její zahrady. Vstup je zdarma a proto se rozhodně vyplatí vejít. Uvítají vás krásné zahrady plné keřů a palem a ještě se vám nabídne nádherný výhled na městečko Santa Margherita Ligure. Je tam i bazének plný želv, což bylo něco pro naši dceru 🙂 Oproti Portofinu plném turistů byla toto klidná oáza a balzám na duši.