Můj příběh

Ahoj, jmenuji se Terka, ale ve virtuálním světě si říkám Amellia. Jako mladá holka jsem se zamilovala do filmu Amélie z Montmartru a od té doby se mnou tato přezdívka pluje internetovým světem.

Miluji jídlo, vaření a cestování a tyto vášně se mi daří i skvěle propojovat. Přece co může být lepší než danou destinaci poznávat skrz tradiční jídla a místní dobroty? A proto ráda sepisuji zápisky z našich cest a své čtenáře provádím místními zajímavostmi a seznamuji je s lokální gastronomií.

Ráda také peču dorty a zákusky nejen pro rodinu, ale i pro širší okolí a miluji, když inspiruji k pečení i ostatní, což se děje poměrně často. Mnoho z mých receptů se nadobro ujalo i v rodinách mých přátel, a to je pro mne skvělá odměna a motivace předávat moje zkušenosti dále.

Ale k tomu všemu byla dlouhá cesta…Můj život se vždycky nějakým způsobem točil kolem jídla a cestování. Pamatuji si, jak jsem jako malá velmi nadšeně vařila s mým tátou a pomáhala při pečení babičce. Ta mi samozřejmě často radila, co a jak dělat, ale já byla vždycky jako beran a dělala si to po svém, a ne vždy to dobře dopadlo

A asi díky těmto zážitkům jsem se nakonec vydala na hotelovou školu. Tam to byla velká jízda, velmi mnoho jsem se naučila, ale bohužel zde nebylo mnoho času a prostoru pro kreativitu. Většinou jsme vařili obyčejná, klasická jídla podle přesně daných receptur teplých pokrmů, což je bichle tlustší než telefonní seznam. Vaření se neslo v duchu hesla „neurazí, nenadchne“, ale já chtěla vařit jídla, která budou „sexy“.

A ještě dnes si pamatuji, jak jsem potom doma brouzdala zahraničními gastro weby a hledala lákavé fotografie se šťavnatými steaky nebo barevnými dortíky, které přímo volaly po tom, abych je vyzkoušela. A někdy v těchto časech jsem poprvé zatoužila mít také svůj blog, který bude plný nádherných fotografií jídel lákajících k uvaření. A to všechno v přátelské atmosféře, s jednoduchým popisem, tak aby postup zvládl i začátečník.

V kuchyni jsem trávila poměrně dost času a byla to jízda. Ta byla někdy povedenější a někdy méně, ale všechno mělo svůj význam. Zjistila jsem, že je potřeba se do daných vědomostí prostě „provařit“, což nějakou dobu trvalo.

Inspiraci jsem hledala v zahraničních pořadech o vaření a knihách různých gastronomických guru. A se svou sbírkou kuchařek bych si s klidem mohla otevřít i lokální pobočku knihovny . Okolí také rychle pochopilo, že mi k narozeninám udělá radost spíše nová forma na pečení než značková kabelka.

Své výtvory jsem si už od začátku často fotila, ale tehdejší fotky by strávníka spíše odradily, než inspirovaly. A tak jsem pochopila, že jestliže chci svým čtenářům předávat něco hodnotného a inspirujícího, musí to být obsah lákavý a mít šmrnc. Koupila jsem si nový foťák, pořídila placený program na úpravu fotografií a později se přihlásila i na kurz focení jídla. To byl zlom, který mne posunul úplně na jinou kolej. Protože jak jen můžete někoho lákat na lahodné jídlo, které na fotce až tak lahodně nevypadá?

„Objevení nového jídla znamená pro lidské štěstí víc než objevení nové hvězdy.“
Anthelme Brillat-Savarin

„Po dobrém obědě lze odpustit každému, i vlastním příbuzným.“
Oscar Wilde

Pro svoje recepty hledám inspiraci kdekoliv kolem mne, třeba během našich cest do zahraničí. Měla jsem možnost dlouhodobě pracovat ve slunném Řecku, kde jsem nahlížela pod pokličku skvělým kuchařům a spolupracovala s vynikajícími barmany. Během cest po Itálii jsem zbožňovala procházky místními tržišti a vyhledávala zapadlé restaurace.

To mne ovlivnilo v tom, že miluji středomořskou kuchyni a lehčí jídla. A zde jsem se také utvrdila v tom, že dobré jídlo lidi spojuje a dělá je šťastnými. A já chci prostřednictvím svých znalostí tuto radost předávat dále. Ukázat, že uvařit dobré jídlo nebo upéct dort není tak složité, jak se možná někomu můžete zdát. Stačí použít správný postup a správné suroviny. A proto jsem tu já.

Chtěla bych, aby moji čtenáři díky mne objevili zcela nová jídla a pro ně neznámé potraviny, a proto vás chci, kromě receptů, zásobovat i zápisky z mých cest nebo zajímavými reportážemi. Jídlo má tolik barev, chutí a možností a bylo by škoda nezpestřit si jídelníček něčím novým. Stačí se odvázat a pustit se do toho.

Recepty, které sdílím, jsou vždy jen ty, které dostatečně ozkouším na své rodině či přátelích  a takové, u kterých mám jistotu, že se povedou. Často se vlastně potýkám s problémem dané jídlo vyfotit, protože doma už je nastoupená řada strávníků, kteří se nedočkavě dožadují svého přídělu

A to mne dostává k tomu, že jsem také hlavně máma úžasné holčičky a neposedného kluka a v neposlední řadě manželka skvělého podporujícího muže. Oni jsou většinou moji první testeři a oni jsou mojí velkou motivací k tomu, abych často ještě v nekřesťansky pozdních hodinách nastoupila do kuchyně a upekla třeba nějakou dobrotu na snídaní dalšího dne.